Přestože každý z mnoha našich výstupů byl něčím zvláštní a jedinečný, každý z nich obsahoval určité opakující se významné prvky, ze kterých jsem se pokusil sestavit určité desatero našich výstupů.
1. Hudba a zpěv
Jedinečnost našich výletů začíná vždy již v okamžiku zahájení naší cesty. Kromě našeho prvního výstupu, kdy cestujeme vlakem, je naším dopravním prostředkem auto. Cesta, přestože trvá mnohdy i okolo 10 hodin, utíká až závratnou rychlostí. Cesta je vždy v duchu dobré nálady a hlasitého zpěvu. Pouštíme pecky od Waldy Matušky, Ivana Mládka a Petra Nagyho. Za hranicemi se občas přidávají místní lidové písně typu „Singen und tanzen“.
2. Zábava
Až na zcela výjimečné vyhrocené situace, které se většinou aspoň na krátkou dobu dostaví během každého výstupu, si užíváme skvělé zábavy. Je pravda, že plejáda vtipů je většinou na úrovni základní školy, nicméně to je to co potřebujeme a co nás baví a žene kupředu.
3. Déšť
Naprostá většina našich cest na hory je doprovázena průtrží mračen. Už to prostě k tomu patří a léty jsme si dokonce vypěstovali skvělý recept. Až téměř do transu nás uvádí písně Árie měsíce a Mrholí od Waldy Matušky. Tyto písně nám pak často uvíznou v hlavě natolik, že si je v duchu zpíváme stále dokola a pomáhají nám v okamžicích nejtěžších.
4. Ztráta orientace
Přestože naše orientace v terénu je slušná, pravidelně se dostáváme do úskalích již na samém počátku výstupu. Pokud existuje alespoň teoretická možnost vydat se na začátku špatnou cestou, vždy tuto možnost využijeme. Přestože nás tato nevšední záliba připravuje o cenné síly, vždy to bereme s humorem a považujeme to za součást naší aklimatizace. Naše zacházky jsou většinou v řádu maximálně několika minut až desítek minut. V roce 2017 se nám nicméně podaří zcela mimořádně zacházka 20 km v zimě a vytrvalém dešti. No je to dost…
5. Těžké batohy
Od počátku našich výstupů jsme se snažili být co nejméně závislí na výdobytcích civilizace. Vše co jsme potřebovali, jsme měli s sebou na zádech. Náhradní oblečení, vaření i spaní. Díky tomu naše batohy dosahovaly až enormních rozměrů a mnohdy jsme se tak stávali objektem zájmu ostatních návštěvníků hor. Za celou historii našich výstupů se vyskytly pouze velmi ojedinělé situace, kdy jsme to nebyli my, kdo měl největší batoh v horách. Je pravdě, že v posledních letech jsme také poněkud zlenivěli a již většinou spíme a jíme na chatách, nicméně stále se snažíme udržet naše prvenství ve velikosti batohů. Třeba tak, že si zabalíme náhradní oblečení pro několik lidí na několik dnů.
6. Pomalý výstup
Na našich výstupech jsme byli vždy velmi výjimeční naším pomalým tempem. To bylo dáno většinou velikostí našich batohů a také obezřetností našich kroků. Někteří by si mohli myslet, že pomalost nějakým způsobem souvisela s naší nedostatečnou fyzickou připraveností, ale tuto pomluvu rezolutně odmítám. Prostě si to chceme užít.
7. Práce s jistícími pomůckami
Specifickým prvkem našich výstupů je, že se každý rok znova a znova učíme pracovat s lanem a dalšími jistícími pomůckami. Přestože by se mohlo zdát, že za ty roky už vše umíme bravurně, není tomu tak. Je pravda, že základní návyky již v sobě máme, ale je vždy potřeba si vše, po roce lenošení v kanceláři, připomenout a znovu osahat.
8. Dosažení vrcholu
Prvních několik let nás provázaly neúspěchy v dosahování vrcholů, nicméně od výstupu na Dachstein v roce 2005 se nám podařilo vystoupit vždy na vrchol, což představuje až neuvěřitelných 32 za sebou dosažených vrcholů (resp. 32 úspěšných výprav v řadě). Zde je nutno konstatovat, že v celé řadě případů byly výstupy doprovázeny krajně nevhodnými podmínkami a často jsme byli jediní, kdo v ten den dokázal vrcholu dosáhnout.
9. Totální vyčerpání
Velkou část výstupů na vrchol jsme dokázali uskutečnit za cenu naprostého vyčerpání, kdy jsme byli hnáni k cíli pouze silnou vůlí. Každý z takovýchto výstupů nám však zároveň dává obrovskou sílu do dalších výstupů a i do běžných životů.
10. Euforie
Všechny naše výstupy jsou doprovázeny neskutečnou euforií, která je s málo čím srovnatelná. A to náš žene dál…