Lokalita: Dachstein je horský masiv v Severních vápencových Alpách. Nejvyšší vrchol, Hoher Dachstein (2995 m), je zároveň druhou nejvyšší horou Severních vápencových Alp Výchozí bod: Ramsau (1136 m) Vzdálenost z Prahy: 400 km, 5 hod Termín: červen 2004
Zhruba měsíc poté, co jsme zažili náš dobrodružný výstup na Grosser Priel, jsme vyjeli na další výpravu na Dachstein. Jednalo se o další aklimatizační výstup před cestou do již mnohem vyšších Bernských Alp. Na tuto výpravu jsme jeli ve čtyřech – Martin, já, Kamzík a Irena. Jednalo se pouze o víkendovou akci. Vyrazili jsme v pátek odpoledne a kolem druhé hodiny ranní jsme již byli na místě. Dachstein je vzdálen pouze okolo 400 km od Prahy, což je perfektní pro víkendovou akci. Noc jsme strávili na parkovišti, kde jsme si rozložili spacáky.
Kolem šesté hodiny jsme vyráželi na náš další výstup. Ze začátku probíhal výstup bez problému. Zhruba od 2000 m však ležel sníh, který nám začal velmi znepříjemňovat cestu. Místy jsme se propadali až po pás do sněhu a cesta se stávala velmi náročnou. Znovu se ukázalo, že letos byla zima opravdu tuhá s velkým množstvím sněhu. Nakonec jsme museli výstup pro velké množství sněhu vzdát. Pohybovali jsme se po svahu, kde hrozilo značné nebezpečí pádu laviny a sníh nám již nedovolil jít dál. Rozhodnutí vzdát výstup sice nebylo snadné, ale po naší zkušenosti z Grosser Prielu se nechtělo nikomu příliš riskovat. Rozhodli jsme se tedy, že si ve sněhu udupeme plošinu, sedneme si na batohy a budeme hrát karty. V rámci možností to byl docela dobrý nápad a skutečně jsme několik hodin strávili hraním karet. Odpoledne jsme se již obrátili na cestu zpět. Po návratu k autu jsme se vydali hned na cestu zpět domů.
Tuto výpravu bych neoznačil jako neúspěšnou, i když jsme vrcholu nedosáhli. Důležité však bylo to, že jsme se naučili být opatrní. Ne vždy je možné, z různých důvodů, dosáhnout vrcholu. V takové chvíli musí být člověk dostatečně silný, aby se dokázal obrátit zpět. Velkým omezujícím faktorem může být většinou počasí. Nám letos výstup znemožnilo velké množství sněhu. To se nedá nic dělat. Možností bude ale ještě hodně. Rozhodně je vždy lepší, v případě příliš velkého rizika, otočit se než zbytečně riskovat. Opatrnost by však neměla přerůst ve zbabělost! Pak by se mohlo stát, že by člověk vzdával výstup na vrchol ještě dříve, než by nastal skutečný problém a v konečném důsledku by asi nemělo cenu na hory vůbec jezdit. Vždyť při každém výstupu existuje určité riziko. To je koneckonců i jeden z impulzů, který na hory každoročně táhne tisíce lidí. Je třeba znát potřebné zásady pohybu v horách a umět posoudit aktuální riziko.