Lokalita: Watzmann je centrální masiv Berchtesgadenských Alp. Nachází se na jihovýchodě Bavorska v národním parku Berchtesgaden u obcí Ramsau a Schönau am Königssee. Známý masiv kulminuje vrcholem Watzmann-Mittelspitze, který je svou výškou 2713 m nejvyšším bodem německé části Berchtesgadenských Alp a zároveň třetí nejvyšší horou Německa (po Zugspitze a Hochwanneru). Východní stěna Watzmannu je nejvyšší skalní stěnou Východních Alp s převýšením 1800 m. Nejvýznamnější vrcholy: Hochkönig (2 941 m), Watzman (2 713 m) Výchozí bod: Ramsau (670 m), Watzmannhaus (1930 m)Vzdálenost z Prahy: 420 km, 5 hod Termín: červen 2007
Na konci června jsme uskutečnili několik měsíců naplánovanou výpravu na třetí nejvyšší horu Německa Watzman. Mělo se jednat o první naši výpravu do německých hor. Všechny průvodce popisují tuto horu jako chloubu Berchtesgadenských Alp a jako poměrně fyzicky nároční výstup. Technicky se však mělo jednat o poměrně snadný výstup. Tato výprava měla být zajímavá také tím, že s námi vyrážel Marek a táta.
Marek s tátou se rozhodli, že pojednou o den dříve, aby měli možnost se trochu aklimatizovat. Vyrazili tedy již v pátek velmi brzy ráno tak, aby byli v poledne na místě a stihli udělat jeden aklimatizační výstup. Martin bohužel na poslední chvíli onemocněl a tak jsem jel v pátek po práci úplně sám. I když jsem vyrazil z práce poměrně brzy, na hranice jsem se dostal až kolem 22 hodiny. Takovou zácpu prakticky přes celou republiku jsem snad ještě nezažil. Vždyť jsem po 3 hodinách jízdy byl stále asi 60 km od Prahy. No hrůza! Jel jsem klasicky přes Dolní Dvořiště. Cesta od hranic již byla v pohodě. Jede se po dálnici až do Salzburku a pak je to již jen okolo 50 km docela příjemnými cestičkami. Watzmann leží těsně za hranicemi mezi Rakouskem a Německem. Na místo jsem dorazil okolo 2 hodiny ranní a v pohodě jsem našel kemp, kde již spali Marek s tátou.
V sobotu ráno jsme nikam moc nepospíchali. Měli jsme naplánován výstup na chatu Watzmannhaus, který leží ve výšce 1 900 mnm. Kemp ležel ve výšce pouhých 600 mnm, takže nás čekal výstup okolo 1 300 m převýšení. Průvodce však odhadoval výstup pouze na cca 7 hodin, takže jsme nemuseli nikam spěchat. Vyráželi jsme z kempu okolo 10 hodiny. Cesta začíná kolem nádherného jezera Königsee. Přejde se přes dřevěný most a již se začíná stoupat kolem bobové dráhy. Cesta je dost široká a upravená, takže se jde moc hezky. Máme ale opět docela těžké batohy, takže často odpočíváme. Táta těchto přestávek využívá zejména pro kouření. Kolem 13 hodiny přicházíme na první chatu na naší cestě. Zde si dopřáváme zasloužený odpočinek a dáváme si horolezeckou polévku za 5 EUR. Byl to neuvěřitelný kotel a byla fakt dobrá. Po 14 hodině již pokračujeme dále. Jde se stále moc hezky. Kocháme se prvními výhledy na okolní kopce. Nálada je výborná. Kolem 17 hodiny přicházíme na otevřenou planinu, ze které je nádherný výhled. Usazujeme se na výborně situovanou lavičku a užíváme si odpočinek a výhledy. Stále nás čeká ještě několik set výškových metrů poměrně strmým terénem. Místy je cesta jištěna lany. Kolem 20 hodiny přicházíme na chatu Watzmannhaus, kde již máme dopředu rezervované ubytování. Dáváme si zasloužené pivko a vaříme na nádherné terase večeři. Později nám vyráží
dech překrásný západ slunce, který zabarví okolní kopce do červena. Jdeme brzy spát, protože nás čeká brzké vstávání a výstup na vrchol.
V neděli vstáváme kolem 5 hodiny a po 6 hodině již vyrážíme nahoru. Během snídaně posloucháme komentáře k našemu nočnímu chrápání, které prý bylo naprosto příšerné a většina z asi 30 spolunocležníků prý ani nezamhouřila oko. Cesta je poměrně strmá, ze začátku upravená, ale později se již leze po kamenech. Technicky není výstup moc náročný, ale člověk se při něm dost zadýchá. Po několika stech metrech se rozdělujeme a já s Markem pokračujeme svižnějším tempem nahoru, zatímco táta zpomaluje a jde dále nahoru svým tempem. Jsme domluveni, že se později potkáme. Kdo chce zdolat vrchol, musí nejprve vylézt na předvrcholek Hocheck (cca 2 600 mnm). Zde se již doporučuje nasadit sedák a dále se jistit na ocelových lanech. Cesta je dále docela náročná, ale není to již daleko. Kolem 12 hodiny jsme konečně na vrcholu Watzmann. Počasí nám vyšlo, jsou vidět krásné výhledy. Dole hluboko pod námi se prostírá jezero Königsee a všude kolem nás spousta krásných kopců. S tátou se setkáváme na cestě zpět na vrcholku Hocheck. Táta skutečně mile překvapil a dolezl vlastně až úplně nahoru. Na jeho věk skutečně skvělý výkon, klobouk dolů. Dlouho už ale odpočívat nemůžeme, protože nás čeká ještě velmi dlouhá cesta dolů. Musíme nejprve slézt zpět k chatě Watzmannhaus, kde jsme nechali část našich věcí a dále pokračovat až do Königsee k autu. Cesta dolů je ještě namáhavější než cesta nahoru. Zejména táta už toho má plné zuby, nehledě na to, že se skáče z kamenu na kamen, takže má táta trochu problémy jak s očima, kdy mu dělá problémy odhadnutí vzdálenosti mezi jednotlivými kameny a nalezení nejvhodnější cesty, tak se svými povolenými kotníky. U Watzmannhausu na chvíli odpočíváme. Nejraději bychom tu všichni zůstali a šli si lehnout, ale nejde to. Musíme dál. Po dalších několika hodinách svižného sestupu dorážíme okolo 18 hodiny konečně na parkoviště k naším autíčkám. Dáváme si něco málo k snědku a jedeme na první pumpu pro benzin. Teď nás čeká ještě několikahodinová cesta domů. Do Prahy přijíždíme okolo 1 hodiny ráno, já do Kolína ještě o jednu hodinu později.
Byl to opravdu nádherný, ale velmi náročný víkend. Počasí vyšlo krásně, atmosféra byla po celou dobu vynikající. Podařilo se nám zdolat významnou německou horu. Ve všech směrech se tak jednalo o super akci. Jediná skvrna na tomto úspěchu byla absence stálého člena Martina. Docela nám tam chyběl a hlavně nám ho bylo líto. Ale na druhou stranu, on si to určitě vynahradí příště.