Lokalita: Roháče jsou jeden z geomorfologických okrsků Západních Tater na Slovensku a částečně i v Polsku. Část Roháčů (asi 260 km²) je od roku 1987 součástí Tatranského národního parku, na polské části jsou částí polského Tatranského národního parku. Nejvýznamnější vrcholy: Baníkov (2178 m), Pachoľa (2167 m), Hrubá kopa (2166 m), Tri kopy (2136 m), Plačtivé (2125 m), Ostrý Roháč (2088 m), Spálená (2083 m), Volovec (2063 m) Významná sedla: Baníkovské sedlo (2040 m), Smutné sedlo (1963 m), Jamnické sedlo (1908 m)Výchozí bod: Liptovský Mikuláš, Žiarska chata (1285 m) Vzdálenost z Prahy: 500 km, 5-6 hod Termín: Konec října 2000
Jak to všechno začalo?
Všechno začalo na podzim v roce 2000, kdy přišel švagr Martin se zcela nevinným dotazem, jestli s ním a se švagrem Honzou nepojedu na hory. Martin se této zálibě již několik let věnoval a asi vytušil, že je správný čas, nás do této krásné záliby vtáhnout. Martin sám zatím nebyl žádným zkušeným horalem. Do té doby měl tuším slezené pouze Roháče a byl na týdenním putování po rumunských horách. To z něho však stále dělalo podstatně zkušenějšího horala, než jsme byli mi s Honzou. Martin však jistě nebyl žádný zelenáč. Měl za sebou několikaletou zkušenost ze skauta a tak bravurně ovládal pohyb ve volné přírodě, dokázal si sám uvařit, najít vhodné místo na postavení stanu a dokonce i sám stan postavit.
Zkrátka a dobře mě myšlenka, zcela nezávislého putování po téměř panenské přírodě, okamžitě zaujala. Martin se již v této době pasoval na odborníka na předpověď počasí (prvních několik let mu skutečně předpovědi vycházeli). Termín naší výpravy byl stanoven na konec října, kdy je dle Martina velmi stabilní počasí. Já s Honzou, jako úplní začátečníci, jsme s termínem s nadšením souhlasili.
Roháče jsou vzdáleny zhruba 500 km od Prahy, a tak jsme jako dopravní prostředek zvolili lůžkový vlak, abychom se mohli všichni tři cestou vyspat a mohli hned ráno vyrazit na túru plně odpočati. Vyjížděli jsme kolem 23 hod z Hlavního nádraží. Cesta probíhala dobře, dokonce jsme se doopravdy i trochu vyspali. Mírné komplikace nastaly až v místě příjezdu – Liptovském Mikuláši. Po příjezdu do stanice jsme se nic netušící jali uklízet kupé, vykonávat ranní hygienu, a to vše v domnění, že máme stále dost času a že budeme vystupovat až v další stanici. To že jsme již v naší cílové stanici, jsme zjistili až poté, co do našeho kupé přišel průvodčí s nevěřícím výrazem ve tváři. Věděl , že zde máme vystupovat, a tak ho dost překvapilo naše pohodové tempo. Když nás na to upozornil, nastal neuvěřitelný úprk. To se však již dával vlak do pohybu a my jsme ještě dobalovali poslední věci. Na to, abychom zkontrolovali, že máme všechno, již nebyl čas. Takže jsme popadli batohy a rozeběhli se přes dlouhou uličku. Vlak již nabíral na obrátkách a průvodčí na nás řval, ať makáme. No, vyskakovali jsme z již poměrně rychle jedoucího vlaku. Naštěstí jsme znali zásadu skákání po směru jízdy, abychom neztratili balanc. Dopadlo to naštěstí dobře, a tak jsme se tomu mohli za chvíli v nádražní restauraci, při láhvi piva, ze srdce
zasmát. Bylo kolem šesté hodiny ranní a my jsme se po mírném posilnění vydali na autobusovou zastávku, odkud nás měl autobus odvést k úpatí Roháčů.
V následujících třech dnech jsme absolvovali výstupy na několik, pro mě a Honzu do té doby, neskutečných kopců. Poprvé jsme se přehoupli přes dva tisíce metrů, což byl jistě velký zážitek.
Za tři dny jsme zdolali několik dvoutisícových vrcholů, mezi kterými byly známé kopce jako Baníkov, Hrubý Vrch a Tri kopy. První den nám sice počasí moc nepřálo, ale další dva dny byly nádherné a opravdu jsme si to moc užili. Nejraději vzpomínám na stanování v údolí mezi krásnými kopci ve zcela opuštěné přírodě. Noční posezení u ohně a pozorování nádherné oblohy plné hvězd, bylo nezapomenutelným zážitkem.
Poslední den si chvíli užíváme lenošení na karimatkách na sluncem rozehřátém travnatém svahu, která se do konce pokoušíme v jednu chvíli na karimatkách sjet. Je to hrozná sranda, kterou však odnesou karimatky. Ale to nevadí.
V žádném případě se nedá říct, že by tyto tři krásné dny, nebyly fyzicky náročné. Zátěž byla pro nás nezkušené zelenáče enormní, ale krásné počasí a nádherná příroda všechny pocity únavy vždy přebyla. Tento výlet lze jednoznačně označit za velmi skvělý zážitek, který odstartoval v jistém smyslu novou éru našeho života. Výprava do Roháčů dodala našemu životu nový rozměr. Roháče nám daly poznat dosud nepoznané krásy a byly impulzem pro naše další výlety do hor.