Lagginhorn, Weissmies

Lokalita: Lagginhorn (4010 m n. m.) je hora ve Walliských Alpách v masivu Weissmies. Leží na území Švýcarska v kantonu Valais asi 7 km od italských hranic. Nachází se jižně od Fletschhornu a severně od Weissmiesu. Na vrchol je možné vystoupit od Weissmieshütte (2726 m), Hohsaas (3142 m) a Lagginbiwak (2425 m) . Weissmies najdeme ve švýcarské části Walliských Alp, ve skupině Weissmiesgruppe, kde je se svými 4017 metry (dříve uváděno 4023m) nejvyšším vrcholem. Normální výstupová cesta začíná u konečné stanice lanovky (Hohsaas, 3200 m) vedoucí ze známého horského střediska Saas-Grund a prakticky celá vede po trhlinami rozervaném ledovci. Saas-Grund je obec v německý mluví části švýcarského kantonu Valais, v okrese Visp. Nad Saas-Grund je na skalní římse v nadmořské výšce 1792 usazeno známější středisko Saas-Fee. Spolu s dalšími středisky Saas-Balen a Saas-Almagell nabízíjí 145 km sjezdovek začínajích ve výšce 3600 m n. m. Výchozí bod: Saas Grund (1 559 mnm), Weissmieshütte (2 726 mnm) Vzdálenost z Prahy: 900 km (cca 10 hod) Termín: srpen 2018

Letos se opět po 3 letech vracíme do naší nejoblíbenější alpské oblasti, do Walliských Alp. Naposledy jsme v této oblasti byli v roce 2015 při výstupu na Dom. Pro rok 2018 padla volba na výstup dvou poněkud jednodušších čtyřtisícových vrcholů, Lagginhorn a Weissmies. Jedná se sice o jednodušší kopce, nicméně poprvé se chystáme vystoupit na 2 čtyřtisícové vrcholy dva dny po sobě. I přes tento poměrně ambiciózní plán, bychom rádi tento výlet pojali v trochu ležérnějším duchu. Vyjíždíme tedy netradičně až v sobotu ráno a po poledni se zastavujeme na pár hodinek u Bodamského jezera. Zde si dáváme lehčí oběd, koupeme se v jezeru a opalujeme se. Trochu nás zaráží, že v tomto pověstném ráji vodních sporů je vody asi po kolena a navíc je dno porostlé rostlinami, které značně znepříjemňují plavání. Až když se opět vydáváme na cestu, zjišťujeme, že jsme si nevybrali k vodním hrátkám to nejlepší místo, protože o kus dál je jezero o poznání hlubší a pláže vypadají také trochu útulněji. No nevadí, i tak byla tato zastávka velmi příjemná a jsme tak připraveni absolvovat druhou polovinu cesty. Pozdě odpoledne přijíždíme do Saas Grundu, kde se pokoušíme nalézt kemp na přespání. Po chvíli hledání narážíme na malý kemp, který je schovaný za jedním z místních hotelů. Kemp vůbec nepřipomíná onen krásný kemp v srdci Walliských Alp, o kterém jsme četli, při plánování našeho ubytování na první noc. Martin se pokouší zjistit od jednoho Francouze, zda se jedná o jediný kemp v Saas Grundu, což Frantík s naprostou jistotou potvrzuje. Později usuzujeme, že Frantík vůbec nerozuměl anglicky, a jeho pokyvování na vyslovenou otázku představovalo zřejmě jakýsi nekontrolovatelný tik. Jelikož se nám nedaří několik minut najít obsluhu kempu, domlouváme se, že přeci jenom zkusíme ještě popojet o kus dál a podíváme se, zda nenajdeme příhodnější místo na postavení stanu. Po pár minutách jízdy skutečně nacházíme krásný kemp, který leží na louce u říčky, s výhledy na všudypřítomné kopce. Stan stavíme jen pár metrů od řeky a pak se již přesouváme pár set metrů do jednoho z penzionů, kde si dáváme polévku a pár piv, které nám k našemu překvapení přináší Slovenka, která je zde na brigádě se svojí kamarádkou. Druhý den ráno balíme stan a platíme za kemp. K ceně kempu je připočtený mimořádný poplatek pár EUR, jehož zaplacením se stáváme občany prázdninové republiky Saas Grund, což nás opravňuje k používání místních autobusů a lanovek zadarmo. Jak již ve švýcarských poměrech bývá zvykem (koneckonců to platí i jinde), nic není zadarmo. Cenou je onen mimořádný poplatek, který prostě platíte, ať chcete tuto nabídku využít nebo ne. Jelikož jako již tradičně plánujeme jít nahoru pěšky, lakovky nakonec skutečně nevyužijeme. V té chvíli dáváme myslím jednoznačně najevo naše odhodlání nevyužívat při výstupy výdobytky civilizace. Asi jen málokterý blázen by si zaplatil lanovku a pak šel pěšky, ale to my zas jo. Na neděli máme naplánovaný výstup na chatu Weissmieshütte (2 726 mnm), což představuje převýšení nějakých 1 200 m. To bychom měli zvládnout celkem v pohodě a tak dopoledne příliš nespěcháme a ještě se jedeme podívat pár kilometrů na přehradu Stausee Mattmark. Pak již přejíždíme zpět na parkoviště pod lanovkou v Saas Grundu a přesně v poledne vyrážíme podél lanovky nahoru. Po pár hodinách docházíme do mezistanice lanovky Kreuzboden (2 397 mnm), kde si dáváme oběd a pivko. Během poslední části výstupu na chatu začíná dost vydatně pršet, takže na chatu dorážíme okolo 18 hodiny docela promočený. Chata je dost plná, ale rezervaci ubytování s polopenzí máme samozřejmě zajištěnou, takže žádný stres. Po vydatné večeři a pár pivech ještě probíráme krátce s italským chatařem, jak nejlépe další den lézt na Lagginhorn. Cesta by měla být dost jasná a tak dostáváme rady spíše obecnějšího charakteru. V pondělí ráno vstáváme okolo 4 hodiny a okolo 5 hodiny již vyrážíme nahoru. Cesta je ze začátku hezky vyšlapaná a označená mužíky, později jdeme po suťovišti v podstatě nejkratší cestou nahoru. Následuje krátký ledovec a pak trochu skalního lezení obtížnosti II. Přesně v poledne jsme na vrcholu a kocháme se krásnými výhledy na okolní kopce. Sem tam nějaký mráček, ale viditelnost je poměrně slušná. Kolem 16 hodiny jsme již zpět u chaty, dáváme si pivo a spokojeně se rozvalíme do lehátek na terase a absorbujeme sluneční paprsky. Jsme docela utahaní, ale naprosto spokojení. Sotva jsme dorazili z jednoho vrcholu, tak už začínáme plánovat úterní výstup na Weissmies. Jako již tradičně trochu musím sbírat motivaci na další výstup, ale Martin mě svou rozhodností opět přesvědčuje. Nakonec souhlasím, že by bylo škoda nevylézt si tento krásný kopec, když už tu je. Večer opět následuje bohatá večeře a několik piv. Při rozhovoru s chatárem zjišťujeme, že v nedávné době došlo k utržení části séraků do místa původní výstupové cesty a tudíž se nyní nahoru chodí trochu více zprava. V úterý ráno opět vyrážíme okolo 5 hodiny, tentokrát směrem k horní stanici lanovky Hohsaas (3 142 mnm), od které je to již jen kousek k začátku ledovce. Zde si trochu zacházíme, když nevidíme nástup na ledovec a místo toho se vydáváme po okružní turistické naučné stezce. Po zhruba půlhodince již jdeme ve správném směru po ledovci. Před námi jde několik skupinek lezců, které nám ukazují cestu nahoru, takže orientace je vcelku snadná. To již začínáme stoupat poměrně strmě vzhůru a traverzujeme svaz ze strany na stranu. Přestože je Weissmies označovaný za snadnou čtyřtisícovku, dost funíme. Trochu taky cítíme nohy z pondělního výstupu. Opět si připomínáme, že neexistuje snadná čtyřtisícovka. Prostě je potřeba si to vyšlápnout a nadmořská výška je neúprosná. Přesto se v docela svižném tempu dostáváme již v 10 hod na vrchol. Výhledy jsou trouchu schované v mracích, ale sem a tam se mraky přeci jenom rozeženou a umožní nám vychutnat zasloužené výhledy. Ve 13 hodin jsme již zpět na chatě a dáváme si polévku a pivo. Původně jsme plánovali přespat na chatě další noc, ale vzhledem k brzkému návratu na chatu se rozhodujeme, že po krátkém odpočinku slezeme ještě dnes do údolí a vydáme se na cestu zpět domů. Při placení zjišťujeme, že ubytování je nekřesťansky drahé a bohužel nám nestačí peníze. Naštěstí se poprvé setkáváme s tím, že na chatě berou karty, takže platíme částečně v hotovosti a zbytek kartou. To jsme zase jednou měli štěstí. Kolem půl třetí jsme již zpět v mezistanici lanovky na Kreuzboden, kde si půjčujeme koloběžky a s dětskou radostí sjíždíme asi 15 km zpět do údolí. S těžkými batohy na zádech působíme asi trochu komicky, ale to nám vůbec nevadí. Je to hrozná sranda a opět posouváme hranice nemožného o kus dál. Okolo 16 hodiny jsme již dole v údolí, vracíme koloběžky a vydáváme se na cestu domů. Byl to opět úžasný zážitek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.