Dánsko 2021

Tak je to tady! Navzdory všem omezením a škarohlídským předpovědím odjíždíme na dlouho připravovanou výpravu do Německa – přístavu Burgtiefe na ostrově Fehmarn. Máme zde zamluven Etap 32i; útulnou, 9,35m dlouhou jachtu s dokonalým vybavením. Německá charterovka je opravdu důkladná, nezapomíná ve výbavě ani na dvě kompletní sady nářadí, náhradní díly k motoru, hekulesky – štípací kleště na nouzové oddělení vantů v případě ztráty stěžně, EPIRB, atd. Usmívám se v duchu pod vousy, když mi servisní technik trpělivě vysvětluje funkci jednotlivých zařízení; vše je tu velmi jednoduché a intuitivní. Loď je deset let stará, ale ve vynikajícím stavu.
Večer s mojí ženou v kabině již pokolikáté probíráme možnosti návštěvy dánského území. Vzhledem k situaci “covid” jsou podmínky (testy, karanténa a buhvíco ještě) dosti přísné, ale snažím se být bezstarostný a řídit se pravidlem, že problémy se mají řešit ve chvíli kdy nastanou. Tedy v duchu hesla: „Buď připraven na nejhorší, ale očekávej to nejlepší”:-)

První den 6.6.: Burgtiefe – Rødbyhavn
Území severního Německa na mě působí již tradičně velmi domácky. Snad to způsobují geny pradávných slovanských kmenů (Lechů, Obodritů aj.), kteří byli z těchto míst násilně vytlačeni christianizací v raném středověku. Z mnoha místopisných názvů lze cítit slovanský původ a i jméno ostrova Fehmarn pochází ze staroslovanského „fe mori”, tedy „v moři”.
Domlouváme s posádkou nakonec kompromis, že nepoplujeme rovnou na okružní cestu, počínaje ostrovem Lolland směrem na SV, jak jsem měl původně v úmyslu, ale nejkratší cestou, cca 20 NM na dánské území do Rødbyhavnu, což je přístav přímo naproti ostrovu Fehmarn. Podle situace, jak nás Dánové přijmou, teprve budeme řešit další itinerář. Připravuji se tedy i na variantu, že poplujeme ještě týž den zpátky a zbytek dovolené strávíme u německého pobřeží.
V SV větru o síle 3 Bft zkoušíme chvíli plachtit a halzovat, ale výsledná rychlost v našem kursu je nízká. Takto bychom se v případě, že v Dánsku nezůstaneme, do večera nazpět nedohrabali. Zapínám tedy motor a nejkratší trasou, kolmo na plavební dráhu, připlouváme krátce po poledni do přístavu. Nejedná se o klasické stanoviště s marinou, kotví tu převážně rybářské a servisní velké lodě, také je tu velké překladiště a stanice trajektu. Na plachetnici jsme tu jediní. Najdeme si místo u opuštěného mola v bazénu Nordre Havn, kde se vyvážeme bokem na springy, protože projíždějící lodi občas způsobují menší vlnobití. Ale jinak je tu klid, mrtvé ticho ruší jen rány kladivem dvou kluků, kteří v suchém doku renovují krásný dřevěný škuner. Oznamují mi, že hafenmeister se tu objeví až někdy odpoledne, takže vytáčím telefon a dozvídám se, že nás přijde zkasírovat jeho parťák v 18:00 hod. V půl šesté domlouvám poplatek v marině a v pozdním odpoledni se v pohodové atmosféře jdeme projít na blízkou liduprázdnou pláž, kde se dokonce i vykoupeme, protože stále svítí slunce na modrém nebi a teplota vzduchu je přes 20 °C(!).

Druhý den 7.6.: Rødbyhavn – Gedser
Ráno si jdu prohlédnout ještě druhou, západní stranu stranu přístavu, kde od října loňského roku probíhá výstavba nejdelšího „položeného” tunelu na světě Fehmarnbelt, spojujícího Dánsko a Německo. Jde o megalomanskou stavbu 18 km dlouhého tunelu, jehož realizace má být dokončena v r. 2029 s rozpočtem přes 7 mld EUR.
Dnes je podle předpovědi téměř bezvětří, takže nás čeká nudná plavba podél větrných “offshore” elektráren. V pásmu, ve kterém se vyskytují bagrovací lodě, se na nás snese hejno mušek a komárů, které naši nešťastnou loď doslova pokryjí jako koberec. Jsou úplně všude kde se mohou zachytit, na plachtách, lanoví, sprayhoodu, snaží se dostat i do kabiny. Vznášejí se v temných mračnech a dokonce pavučiny, doteď neviditelné, se proměňují v neprůhledné záclony plné zachyceného hmyzu. Naštěstí nás neštípají, jen protivně vlézají do očí i uší, takže občas marně odháníme ty nejdotěrnější a smiřujeme se s tím, že jsme vzali na palubu pár tisíc černých pasažérů, kterým prokazujeme přepravu zdarma.
V jednu chvíli za zádí něco hlasitě odfrkne a na hladině se na okamžik objeví tmavý hřbet. Delfíny tu pozorujeme častěji než třeba na Jadranu.
Ve 13:30 vjíždíme do zadního bazénu mariny Gedser na ostrově Falster. Značení laterálních bójí je tu zdánlivě trochu zmatečné, protože se nevjíždí do hlavního přístavu na jižním cípu ostrova odkud vyplouvá trajekt, ale do východní mariny průlivem mezi pobřežím a pásmem mělčin, odkud vede vjezd do přístavu, takže červené bóje jsou vpravo a zelené vlevo.
Po zajištění na stání v marině na kůlech se mračno komárů zvedne a bez poděkování vyklidí pozice. S úlevou tak upouštím od předem plánovaných scénářů jejich vypuzení.
Vyřizujeme formality, platíme v automatu denní taxu 200 DK a podle doporučení dobrosrdečného hafenmeistera si jdeme do nedalekého městečka nechat provést antigenní test. Výsledek testu se zobrazuje v šikovné aplikaci na telefonu, takže je kdykoli k nahlédnutí. Možnost prokázání také ještě později využijeme.
Po výborném pozdním obědě na lodi – restaurace jsou zavřené a v marině je tradičně mrtvo a prázdno – se jdeme v krásném slunečném počasí projít bosi po pláži, vyhříváme se na molu a koupeme se. Kvečeru jdeme na procházku do „wildlife” parku Kroghagen a při zapadajícím slunci sbíráme na pláži barevné kamínky.

Třetí den 8.6.: Gedser – Klintholm
Ráno fouká 2-3 Bft SV, což je přesně v protisměru! Ale nemusím se kvůli tomu přiliš čertit, protože kolem poledne vítr definitivně utichá a moře je opět jako zrcadlo… Zkouším chytat ryby na třpytku, ale v hluku motoru by ryba musela být hluchá a úplně pitomá, aby na nástrahu skočila.
Ovšem idylka náhle končí! Z průlivu Grønsund mezi ostrovy Felster a Møn nám náhle z levoboku foukne dýza o síle 4 Bft. Rázem jsme ve slušném náklonu, vytahujeme harnesy a rychlost malé lodičky je téměř na 7 uzlech! Poprvé si užíváme čistokrevného jachtingu. Trvá ale asi jen hodinu, než se dostáváme mimo vliv úžiny a tak k vjezdu do mariny doplouváme v 15:30 již opět na motor.
Marina v Klintholmu na ostrově Møn se skládá ze tří bazénů, je obklopena malými domečky – červenobílými apartmány v typickém dánském stylu. Obsazené jsou tak z 10 % vesměs staršími páry a rodinami, takže je tu opět klid až mrtvo. Stojíme v západním bazénu mezi kůly na 2,5 m hloubky. Trochu bloudím mezi domky při hledání “havnekontor”, ale nakonec platím u opuštěného automatu denní sazbu 145 DK.
Po pozdním obědě se jdeme projít po místní nádherné pláži. Hodláme dojít až k malému lesíku, vzdálenému asi 3 km a pak se vrátit, ale atmosféra prosluněného dne nás zláká k procházce do vnitrozemí. Vracíme se tak oklikou po opuštěných asfaltkách nejdříve lesem a potom mezi poli kolem malých statků, skrytých mezi ostrůvky stromů. Ze zamýšlené trasy o délce 4 až 5 km se tak stává skoro 10 km výlet. Pohlazením po duši je kolorit úhledných domků, stavěných v tradičním stylu se střechami ze slámových šindelů, zahrádkami s kvetoucími skalkami a tradičními lavičkami, vybízejícími pocestné k odpočinku. Žádné stavení není opatřeno plotem. Vůbec květy všech možných barev a jejich vůně nás provázejí po celou cestu po dánském pobřeží. Zpět na loď tak přicházíme těsně před západem slunce kolem 22 hod, unavení, ale šťastní z nových zážitků.

Čtvrtý den 9.6.: Klintholm – Møns Klint
Dnešní den máme v úmyslu strávit na ostrově Møn, takže se ráno nikam neženeme. V 9 hodin si půjčujeme kola – typizované retro bicykly s přehazovačkou skrytou v zadním náboji. Vyrážíme opět liduprázdnou krajinou po sluncem rozpálené silnici, kudy projede občas auto nebo autobus, směrem k západnímu pobřeží ke křídovým útesům a také cíli naší cesty.
Nachází se zde také Geocenter Møns Klint; rozsáhlé přírodovědné muzeum a expozice paleolitických vykopávek z místních archeologických nalezišť, která je střídána promítáním 3D filmů, workshopy i různými interaktivními projekcemi. Na parkovišti je tu ovšem frmol, přijelo několik autobusů s mládeží, která má předplacený vstup a proto necháváme prohlídku na později. Jdeme se nejdříve projít pod útesy, které jsou v nejvyšším místě přes 100 m vysoké a 6 km dlouhé. Sejít k pobřeží musíme ztemnělým lesem po dřevěném schodišti, ale po příchodu na pláž se otevírá doslova omračující scenérie. Vysoké bílé útesy, jejichž vrchol lze obsáhnout až při notném záklonu hlavy, bíle září proti azurově modrému nebi. Jiskřivá hladina moře táhnoucí se do nedohledna dodává místu téměř nadpozemskou atmosféru.
Sbíráme na pobřeží zajímavé kameny, kterých tu je opravdu mnoho druhů. Celé pobřeží se vlastně skládá z pazourkových pecek, tvrdé sedimentární kryptokrystalické formy křemene zařazené mezi odrůdy chalcedonu. Pokouším se po vzoru Houžňáka z Lovců mamutů odštípnout z pecky ostrý břit a kupodivu se po několika pokusech podaří vytvořit něco, co se podobá hrotu šípu. Odštípnuté hrany jsou opravdu ostré jako sklo. Fascinuje mě, že způsob vzniku pazourku není dodnes zcela jasný a tak vymýšlím různé teorie, kterými zásobuji svou drahou polovičku.
Po asi dvoukilometrové cestě po kamenité pláži pod impozantní bílou stěnou vystupujeme dalším schodištěm vzhůru a jdeme nazpět, tentokrát po stezce na horní hraně útesů. Výhledy jsou neskutečné! :o
Návštěva Geocentra je dalším velkolepým zážitkem za cenu 145 DK. Před vstupem po nás ještě chtějí potvrzení testu covid v mobilu, ale pak nás již čekají jednotlivé místnosti s ukázkami výtvorů diluviálních přírodních sil. Potěšení z prohídky si nenecháme zkalit ani nevšedním kulinářským prožitkem v místní restauraci: ledovým těstovinovým salátem s lyofilizovanými rajčaty a masovými koulemi. Jiný výběr prostě není, takže nemá cenu remcat. Paní ještě udiveně zvedá obočí při nesmělém dotazu na brambory jako přílohu.
Zpátky do mariny jedeme oklikou opět nádhernou krajinou plnou zeleně a květů s překrásnými výhledy na nedaleké moře. Osamocená stavení v tradičním stylu skrytá v umně vytvořených alejích a remízkách, ozářená zapadajícím sluncem vykouzlí na tváři mé ženy spokojený úsměv, korunovaný čistě spontánním výrokem: „Tady je ale krásně.”

Pátý den 10.6.: Klintholm – Gedser
Na zpáteční plavbě opět zažíváme mírný adrenalin při průjezdu okolo průlivu Grønsund, ale vítr se postupně mírní až téměř zcela utichá. Zkoušíme křižovat proti JZ větru, ve vyostření to dává 6 uzlů. Na klidném moři bez větších vln to vypadá, že nakonec dochází ke kompromisu; jsem spokojen, že to jakž takž jede a Janička si libuje, že nemáme příliš velký náklon a loď se ani moc nehoupe. Vzácná chvíle souznění trvá asi do poledne, kdy je na dohled mys Gedder Odde. Vítr se totiž stočí a nakonec zcela utichá, takže přichází ke slovu opět motor :roll:
K večeři je zbytek včerejšího rizota, do restaurace po včerejším zážitku raději už nejdeme. Jestliže Dánové nejsou v něčem dobří, je to právě jejich kuchařské umění. Možná jde o místní zvyklost, ale z nabídky menu ještě nejpřijatelněji vypadající smažený řízek s vařeným hráškem nás opravdu nepřesvědčí.

Šestý den 11.6.: Gedser – Burgtiefe
V 8:30 vyplouváme z mariny a nabíráme kurs na ostrov Fehrmarn. Podle ranní předpovědi má dopoledne trochu foukat 3 Bft, u ostrova pak vplujeme do pásma tišin. Do 10 hodin tedy budeme plachtit, potom pojedeme na motor. Vítr ale docela drží na JZ 3 Bft, což nám při vyostření dovoluje plout rychlostí něco přes 5 uzlů.
Ve 3 hodiny odpoledne v sotva znatelném vánku však opět na motor obeplouváme maják Staberhus na ostrově Fehrmarn a v půl páté mooringujeme v domovské marině. Nabíráme diesel u ochotné paní a pozorujeme naposledy západ slunce na pláži z jemného písku. Obdivujeme plavce právě probíhající regaty při manipulaci se spinakrem ve večerní bríze.
Poslední koupání, poslední foto a poslední noc na palubě tvoří tečku za naší zatím dosud nejpohodovější plavbou na Baltu.

Chorvatsko 2020

Poprvé jsme s Radkem na lodi! Záznamy o našich dobrodružstvích tak dostávají další rozměr. Musím říct, že soužití našich rodin fungovalo a skladba posádky i absolvovaná trasa byly mimořádně vydařené. Přitom vydržet týden v 7 lidech na malém prostoru jachty není úplně jednoduché. Zasvěcení vědí o čem mluvím..

Inspirací k uvedené cestě nám byl záznam z webu Standy Kubíčka https://kubicek-sail.cz/chorvatsko/. Až na změnu v “českém kempu” Mandarino seděly údaje na chlup. Celá trasa se dá v pohodě stihnout i v 6 dnech. Ještě jednou chci tímto za celou naši posádku Standovi za zdařilý tip poděkovat.

Do Chorvatska jezdíme vždy zásadně mimo sezónu, ale tentokrát jsme s ohledem na dětskou část posádky zvolili začátek srpna. Díky koronaviru jsme však byli ušetřeni největšího návalu. Ze zprávy chorvatského ministerstva byla v období přelomu července a srpna návštěvnost “charter visitors” kvůli koronaviru cca o 50 % nižší ve srovnání s předchozím rokem. Podíl návštěvníků se mění s odlehlostí; Severní Dalmácie je na tom podstatně lépe, než například Dubrovnik, kam míří turisté převážně letecky, a který zažívá až 70% odliv turistů (viz covidova sezona v chorvatsku).

A tady je už přepsaný záznam z lodního deníku:

Den 1. Plachtění Rivajnským kanálem

Brzy dopoledne vyplouváme z mariny v Sukošanu SZ směrem Zadarskim kanálem – na motor za téměř naprostého bezvětří. Včerejší slibná 5 Bft během noci utichla.

Kotvíme na koupání u ostrůvku Idula při SZ cípu ostrova Ugljan. Po obědě se protáhneme mezi ostrovy Ugljan a Rivanj a pokračujeme SZ Rivajnskim kanálem. V průlivu slušně fouká SZ dýza, chvíli křižujeme a ve 3-4 Bft máme při halze dokonce mírný náklon(..!)

Za ostrůvkem Kamenjak se vzhledem k přetrvávajícímu SZ větru rozhodujeme změnit plán a místo v zátoze Jazi kotvíme nakonec na 5m hloubce u zátoky Sabuša spolu s dalšími 5 jachtami, 1 katamaranem a 1 Jet-streamem. Při kotvení mi nějak nefunguje odhad, správné místo najdu až napotřetí(!)

Jedeme na dinghy prozkoumat pobřeží; zátoka je mělká a písčitá, zanesená mořskou trávou. Na vybíhajícím kamenném molu si dvě rodinky, které se dopravily čluny, připravují grilování, jinak je to tu opuštěné. V houštinách pravděpodobně vede cesta do městečka Molat, ale to tentokrát nezkoušíme.

Při návratu máme potíže nastartovat motůrek dinghy, s nastalou tmou musíme zpátky k lodi dopádlovat. Humorný nadhled, s jakým část posádky tuto nepříjemnost přijímá, mě naplňuje optimismem do budoucna.

Den 2. Koupání v zátoce Južna Slatina

Vyplouváme kolem SV cípu ostrova Molat a pokračujeme na SZ kolem zátoky Jazi, kde jsme původně chtěli spát. V zátoce je stále dost lodí a také u ostrova Tovarnjak kotví velká výletní loď, takže jsme docela rádi, že jsme strávili klidnou noc, protože tady mohlo být večer živo.

Před zátokou Južna Slatina na ostrově Olib poprvé zkoušíme paddleboard zapojený za jachtou jako surfové prkno a hlavně subglider – prkno na potápění. Děti, ale i dospělí se na zapůjčených hračkách (www.yachting.com) opravdu vyřádí!

Po obědě na kotvě v zátoce spolu s dalšími asi 15 plavidly vyrážíme na dinghy ke břehu. Jsme okouzleni opravdu úžasnými podmínkami ke koupání. Mělká, tyrkysově modrá zátoka s bílou pláží,vyplněná jemným pískem navozuje atmosféru Karibiku. Chybí jen palmy kolem. Jsme tu téměř sami a tak dovádíme s dětmi při hře na honěnou.

Odpoledne míříme mezi ostrovy Olib a Silba SZ k ostrovu Ilovik. V protivětru stále rekreačně plachtíme až do rychlosti 6,5 kt.

Těsně před úžinou mezi ostrovy Ilovik a Sv. Petar, již při zapadajícím slunci, přidáváme při ubývajícím větru k plachtám motor a takto “nečistými prostředky” doháníme pěkně vytrimovanou plachetnici, která s námi možná chtěla závodit(?)

V úžině jsou večer všechny bóje již obsazeny, nakonec zůstáváme na kotvě v řadě lodí u vých. ústí. Při kotvení se zlepšuji, podaří se napodruhé(!) Autorita “protřelého skippera” trochu trpí, ale snad zítra bude lépe. Asi by to ani tolik nevadilo, ale kotevní vrátek vždy vybere baterku a mě pak chytá šetřící stihomam s elektřinou.

Na dinghy dojíždíme napříč ke skalnatému břehu a pěšinou docházíme do městečka Ilovik. Procházíme malebnými uličkami, všude je spousta květů, kupujeme v krámě ovoce, v restauraci zmrzlinu a pivo.

Den 3. Procházka k majáku na ostrově Sušak

Ráno vyplouváme na motor SZ ústím průlivu (Ilovička vrata) spolu s konvojem motorových člunů a jachet, které naštěstí zahýbají sev. podél pobřeží ostrova Ilovik, takže po chvíli jsme na moři opět sami.

Telefonujeme do mariny (Priveziště Runjica na ostrově Mali Lošinj) a domlouváme rezervaci na mooring – pošlou dotazník, vyplní se údaje o lodi a z platební karty a je to. Nabídnutou částku 425,- HRK ani neblokují, data chtějí pouze kvůli ověření.

Na SZ obzoru se vynořuje cíl naší cesty, ostrov Sušak. O rozloze 3,8 kilometrů čtverečních je jedním z nejpodivuhodnějších ostrovů jadranského souostroví, a to především geologickou stavbou. Je to jediný písečný ostrov v Jadranu. Nánosy a usazeniny spraše na vápencovém podloží, tu dosahuje až sto metrů. Okraje, ale i nitro ostrova jsou porostlé rákosím – bez něho by ostrov už dávno roznesly větry. (viz Písečný ostrov Susak)

Obeplouváme ostrůvek ze záp. strany a kotvíme v zátoce Porat na oběd a koupání.

Dokončujeme okruh, kotvíme u městečka v zátoce Uvala Bok, spolu s houfem dalších lodí. Zde poprvé platíme poplatek 100,- HRK sympatickému mladíkovi, který nám vypráví, že se jeho sestra provdala za českého jachtaře, který sem přijel “na návštěvu”.

Jdeme se pak projít krásným historickým městečkem, směrem nahoru rákosovými háji a písečnými přesypy až k majáku, odkud je skutečně fantastický výhled. Janička s dětmi zůstává na lodi, není jí úplně dobře, stále bojuje s nějakou virózou, ale postupně se to lepší.

Odpoledne vyplouváme SV k ostrovu Mali Lošinj na motor a genu (5,5 kt).

Za zádí naší plachetnice pozorujeme 5 dovádějících delfínů, kteří nás lhostejně zakřižovali. Takhle blízko jsem v moři tato nádherná zvířata ještě neviděl!

V 19:00 mooringujeme u betonového mola mezi benzinkou a zvedacím mostem. Míst je tu nakonec dost, ale rezervace tu byla i tak vyznačena. Podaří se mi zajet k molu z ostrého úhlu tak, že si vysloužíme uznalé gesto dvou přístavních hochů, takže prestiž je snad zase trochu v normálu.

Již za šera jdeme na večeři do města. Volba restaurace Bistro Orhideja se ukázala jako dobrý tah. Všichni jsme si pochutnali, obsluha byla fajn a celkem příznivé ceny (800,- HRK za 7 lidí). Dva velké plátky tuňáka s blitvou byly vynikající!

Den 4. Večer v přístavní restauraci na ostrově Silba

Ráno ani nepočítám s proplutím kanálu Privlaka pod otočným mostem, který se otvírá v 9:00 a 18:00 hod. Za běžných okolností bychom vyplouvali mnohem dříve, ale nechci rušit pohodovou, rekreační atmosféru na lodi. Jako obvykle tedy až kolem desáté vyplouváme nazpět SZ ze zálivu Uvala M. Lošinj, úžinou Prolaz Most a pokračujeme JV zpět k ostrovu Ilovik. V zátoce Pažine kotvíme (opět nadvakrát!), obědváme a dovádíme s paddleboardem a subgliderem.

Pokračujeme JV směrem a po nějaké době opět vytahujeme plachty (SZ, 3 Bft).

V 17:30 připlouváme do zátoky Sv. Ante na ostrovu Silba, kde jsou všechny bóje již obsazeny. Kotvíme mezi nimi na JV pobřeží, vítr se má v noci změnit ze SZ na JV.

V 19:30 vyrážíme na dobrodružnou cestu nitrem ostrova do městečka Silba (cca 45 min).

Na místním tržišti stihneme ještě za nastávajícího šera koupit velmi levné ovoce a pak pokračujeme až k pobřeží ke stylové, přístavní restauraci Silba, jejíž majitel je prý “trochu divnej, ale má vynikající ryby”. Nejprve si zde chceme dát, jen něco k pití, ale pohled k sousednímu stolu, kde si dávají ohromnou rybu, nás nutí změnit úmysly, i když jsme již po večeři. “Divnej majitel”, sporý šlachovitý rybář s šedivou bradkou a ohromnýma rukama, nám přednáší v němčině o přednostech nabízené krmě tak, že se nám začínají sbíhat sliny. Objednáváme tedy rybu “Umbrina cirrosa” pro 6 lidí, kterou nám servíruje sám majitel. Zkušenými pohyby porcuje a vykosťuje rybu, zároveň neustále vychvaluje způsob přípravy, kdy si maso ponechává svoji šťávu a výjimečnou chuť.

Malá Nikolka, která nemá moc ráda ryby a po nějaké době se začíná nudit, nás pobaví suchou hláškou, kdy právě když se chystáme začít jíst, pronese otráveným hláskem: ”Tati, půjdeme už..?(..!)

Majitelovo vychválování morku rybích kostí komentuje: “Já prostě nechápu, jak může mít někdo rád cucat rybám páteř..!”

Ryba je skutečně výtečná, ale je jí tolik, že si zbytek necháváme od nechápajícího kulinářského mistra zabalit. Při placení se nám ovšem trochu protočí panenky; z celkové sumy 1800,- HRK je cena za rybu 1400,- HRK skutečně nemalá. Ale za ten zážitek to stálo! Zakončujeme jej přípitkem s majitelem fenyklovým šnapsem nezvyklé chuti.

Čeká nás ještě dobrodružná cesta lesem podél kamenitých zídek zpátky k lodi, kam za svitu pohasínajících čelovek dorážíme o půlnoci. Přeprava posádky vonící temnou nocí za svitu myriád hvězd nadvakrát pomocí dinghy na loď osvětlenou pozičním světlem je symbolickou tečkou za nádherným večerem.

Den 5. Potápění k vraku u zálivu Pantera

Opouštíme zátoku Sv. Ante a v mírném předobočním JV vánku se na plachty a motor protáhneme mezi ostrůvky Zapadni a Srednij Greben, které tu ze dna trčí jako opravdový hřbet nějaké předpotopní nestvůry, k ostrovu Škarda. Zde u zátoky Lojišče opět s dětmi provádíme vodní hrátky s nafukovacím prknem a podvodním křídlem. Sofinka je moc šikovná, dokáže se s křídlem pod vodou otočit až třikrát!

Podél menších ostrůvků míříme SZ k majáku na poloostrově Veli Rat. Vzhledem k pokročilé odpolední hodině se rozhodujeme místo zajížďky do zátoky Sakarun zakotvit rovnou u vraku italské lodi potopené/uvízlé na mělčině v r. 1984 u zálivu Pantera. Proplouvat mezi troskami nákladních prostor a zbytků kajut je unikátním zážitkem! I když si při pokusu o průlez otvorem v bývalé palubě rozedřu o ostré okraje plechu pleš(!)

V 17:30 zajíždíme do zátoky Soliščica na ostrově Dugi Otok, kde zakotvíme naproti kempu Mandarino (200,- HRK). S očekáváním doporučované české kuchyně a plzeňského piva míříme na břeh v dinghy. Jaké je ale naše překvapení, když zjišťujeme, že česká rodina mající v r. 2016 kemp ve správě, už zde není a pivo tu mají jen lahvové. Vyrážíme tedy na marnou procházku do vesničky Verunič, kde by měly být nějaké grill bary. Jeden je však zavřený a ve druhém nás nechtějí posadit, když si nedáme nic k jídlu. A točené pivo zde tak nemají. Žízniví tedy dorážíme pozdě večer zpět do kempu Mandarino, kde však zavřeli už ve 20:00 hod! Zřejmě kvůli situaci s koronavirem, protože i kemp je napůl vyprázdněný.

Zklamáni tedy nasedáme zpět do dinghy, podaří se mi na molu ještě rozbít dotykové sklo mobilu, takže funguje jen půlka displeje.

Večer trávíme na lodi u plechovkové Plzně. Jsem trochu frustrován nezdařeným večerem, takže jen čučím do tmy a nemám sílu se ani účastnit hovoru. Tak jsem si zvykl, že vše dosud vycházelo, že jen těžko snáším neúspěšnou akci, která měla být jedním z vrcholů výpravy.

Den 6. Návrat do mariny v Sukošanu

Ráno se nám podaří vyrazit o hodinu dříve než obvykle, abychom stihli včas doplout do mariny. Čeká nás nejdelší úsek trasy, skoro 30 mil.

Ale plujeme stále na pohodu, v půl dvanácté kotvíme v zátoce Pavlešina na ostrově Ugljan. Je tu vyhrazené koupaliště, v zátoce písek, zanedlouho se to tu plní asi 10 dalšími loděmi.

Při hrátkách u pobřeží se mi podaří došlápnout patou na nějaký ostrý výčnělek schovaný v písku, jehož zbytky vytahuji ještě po návratu domů po dalším týdnu!

V půl třetí proplouváme na motor JV Zadarskim kanálem a stavíme se ještě na poslední koupání u ostrova Ošljak. Jsou tu na pobřeží pěkné ploché skály, na kterých se dá sedět pod borovicemi.

V 17:00 připlouváme do mariny spolu s houfem dalších lodí. Manévrujeme chvíli u benzinové pumpy, než přijdeme na řadu.

Uklízíme na lodi a večer jdeme ještě na pivo a salát do místní restaurace. Jdeme brzo spát, protože Radek s rodinou odjíždí brzy ráno domů. Nás čeká ještě další, odpočinkový týden v Bunculuce na ostrově Krk.