Velký Roklan

Velký Roklan Lokalita: Roklan (německy Großer Rachel, česky někdy také jako Hora nad Roklí nebo Rokelská hora) je se svými 1453 m druhou nejvyšší horou Šumavy a Bavorského lesa. Nachází se v centrální části německé strany pohoří nedaleko hranice jihozápadně od Modravy. Roklan se nachází v bezzásahovém území[1] (Naturzone) Národního parku Bavorský les a tvoří i jeho nejvyšší vrchol. Výchozí bod: Spiegelau Vzdálenost z Prahy: 215 km, 3 hod Termín: březen 2018 Na začátku březnu 2018 uskutečňujeme opět další zimní výpravu na Šumavu. Tentokrát se však vydáváme do Německa do Bavorského Lesa, kde leží jeden z nejkrásnějších kopců této oblasti, Velký Roklan. Tento rok se díky souhře okolností vydáváme na výpravu o měsíc později, než v předchozích letech. Při stanovení termínu výpravy mám trochu obavy, aby bylo ještě dost sněhu, ale Martin mě uklidňuje, že na přelomu únoru a března teprve ta pravá zima začne. Kupodivu má nakonec pravdu, protože v oblasti Roklanu je místy až okolo 2 metrů sněhu, což je na místní poměry slušná nadílka. Vyjíždíme v sobotu v 6 ráno a okolo 9 hod jsme již v německém městečku Spiegelau. Zde, jako již tradičně, přebalujeme naše objemné batohy, což je vždy značné utrpení. Přestože znovu a znovu vážíme každý kousek, který s sebou na zádech potáhneme, opět se nevyhnu své již pověstné opatrnosti a beru si s sebou oblečení pro 4 lidi a jídlo zhruba na týden. Je to můj standard, který se snažím po léta držet. Celou záležitost si pro sebe obhajuji tím, že jde přeci o trénink na mnohem náročnější jarní a letní výpravy, takže čím větší a těžší batohy, tím lépe. Okolo 10 hodiny již opouštíme parkoviště, které je umístěno přímo u značené cesty směrem na Rachel Hütte. Po nočním sněžení, kdy napadlo asi 5 centimetrů nového sněhu, je cesta čerstvě upravena pro běžkaře. Neradi bychom se opět dostali do křížku se zapálenými běžkaři, a i když to není úplně nutné, tak nasazujeme hned zkraje sněžnice, abychom dělali co nejmenší stopy. Asi po 1,5 kilometru zjišťujeme, že jsme se mohli autem přiblížit ještě o kus dál na parkovišťátko na kraji lesa, ale to nám úplně nevadí. Cesta by měla trvat jen pár hodin a máme tedy spíše obavu, že na vrchol Roklanu vylezeme příliš brzy. Takže přidání 1,5 kilometru spíše vítáme. Cestou přemýšlíme, jak naložíme s přebytečným časem. Plánujeme, že bychom se ještě z vrcholu trochu prošli směrem do Česka. To ještě ale netušíme, co nás čeká. Až okolo půl druhé docházíme k chatě Rachel Hütte, která je však bohužel zavřená. Původně jsme plánovali, že si zde dáme něco malého k snědku a pivko. Vzhledem k tomu, že jsme ale celou cestu nepotkali ani živáčka, tak nás zavřená chata příliš nepřekvapuje. Navíc jsme si cestou dali jedno pivko z Martinových zásob, takže jsme v pohodě. Asi na půl hodinky si aspoň sedáme na terasu u vchodu do chaty a dáváme si oběd z vlastních zásob. Alespoň se nám trochu odlehčí batohy. Kousek od chaty zjišťujeme, že cesta na vrchol trvá ještě cca 3 hodiny, což jsou ale letní ukazatele a je nám tak jasné, že naše tempo je o dost pomalejší. Rozhodujeme se tedy, že dnes dojdeme pouze k jezeru Rachelsee, které leží pod Roklanem. K jezeru docházíme okolo 16 hodiny. Martin nachází krásné schované místečko na postavení iglú a začínáme se stavbou. V tu chvíli se mi trochu vrací kašel, se kterým jsem před výpravou asi 10 dní bojoval, a tak Martin bere stavbu iglú tentokrát více do vlastních rukou a základ postaví do značné míry sám. Opět zjišťujeme, že sněhové kvádry nedrží příliš pohromadě a tak je nutné odstranit vrchní asi 40 cm vysokou vrstvu a teprve poté se dostáváme ke stabilnějšímu stavebnímu materiálu. Až později se také přidávám a okolo půl šesté je již iglú hotové. Jelikož jsme zde letos o měsíc později, je ještě krásné světlo, takže tentokrát nevyužijeme ani čelovek. Pak již rozkládáme ležení, vaříme obvyklou nudlovou polévku a zahrabáváme se do spacáků. Okolo osmé hodiny se již snažíme usnout. Venku je jen okolo – 8 stupňů a uvnitř tak máme 2-3 stupně nad nulou. Je to docela nadstandardní teplota, ale nevýhodou je, že nám v průběhu noci kape ze stropu na spacák, což hlavně Martin nese dost těžce. Ráno dlouze debatujeme o tom, jaké chyby jsme se tento rok při stavbě iglú dopustili. Důvodem je zřejmě částečně příliš malý odvětrávací otvor a pak asi také částečně specifická skladba sněhových vrstev. Zjišťujeme, že u sněhových kvádrů, který mají ve své spodní části firn, který již není přikryt další vrstvou sněhu, dochází k rychlejšímu odtávání. Ráno máme již spacáky a karimatky poměrně dost promočené a tak ještě spekulujeme, co bychom asi dělali, pokud bychom chtěli podniknout túru na více než 2 dny. Vzhledem k tomu, že ke snadnému řešení nedospíváme, tak diskusi ukončujeme pouze krátkou úvahou, že bychom druhý den spali někde na chatě. V neděli ráno vyrážíme okolo 9 hod na vrchol Roklanu. Počasí není příliš dobré. Je poměrně hustá mlha a tak cestou na vrchol vzpomínáme na nešťastnou událost, kdy v nepříznivých podmínkách na vrcholu Krkonoš umírá Hanče a Vrbata. Trochu se snažíme tuto chmurnou vzpomínku zlehčit a tak do příběhu přidáváme i tragikomické postavy Kuby a hajného. Po delší rozpravě pak děláme závěr, že za všechno může sojka. Okolo 11 hodiny docházíme na vrchol Roklanu, kde se bohužel setkáváme s dvěma německými turisty, kteří přicházejí na vrchol z druhé strany (zřejmě přímo ze Spiegelau). Trochu nám to kazí pocit z dobytí vrcholu, o který se s nimi v tu chvíli musíme dělit. Ale aspoň nám dělají vrcholovou fotku. Na vrcholu Roklanu nacházíme sněhem zapadaný bivak. Je to poměrně velká chata, ve která však evidentně delší dobu nikdo nebyl. Dveře do chaty jsou ze 2/3 zasypané sněhem, ale nad dveřmi je pověšená lopata. V případě nouze by tak zřejmě bylo možné chatu použít pro přespání. Zaráží nás akorát, že o této chatě jsme do této doby nenašli ani zmínku. U této příležitosti nás napadá myšlenka, že bychom mohli v příštím roce uskutečnit přechod z Falkensteinu, který je cedulí od vrcholu Roklanu vzdálen 8,5 hodiny (v zimních podmínkách odhaduji spíše okolo 10-12 hodin), přes Roklan až na Luzný (další cca 4-6 hodin). Při tomto přechodu bychom naplánovali přespání právě v bivaku na vrcholu Roklanu. Po delších úvahách docházíme k závěru, že by tento přechod byl skutečně velmi náročný, nicméně celou záležitost necháváme otevřenou. Pak již scházíme zpět k našemu iglú, kde jsme zanechali část věcí. Cestou se ještě stavujeme u kapličky Rachel Kappele, ze které je při dobrém počasí zřejmě krásný výhled na jezero a okolní kopce. O to jsme však ochuzeni, neboť je stále hustá mlha, takže nevidíme nic. Zbytek cesty k jezeru si krátíme úvahami nad obojživelným dopravním prostředkem, který by nás dostal jednak na měsíc, což by asi nebyl problém, ale také do Mariánského příkopu. Tady už nás začínají napadat náznaky technických problémů a tak nápad dáváme chvíli k ledu. Kolem poledne jsme již zpět u iglú, balíme věci a vyrážíme zpět do Spiegelau. Cestou se umoudřuje počasí a začíná krásně svítit sluníčko. Teplota stoupá někam k 5 stupňům nad nulu, takže postupně sundáváme vrstvy oblečení. Pro cestu zpět volíme jinou cestu, než jsme šli v sobotu, takže si užíváme nové scenérie. Procházíme jednou z asi nejkrásnějších částí Šumavy (tedy Bavorského Lesa). Místy jsou cestičky úzké tak, že sotva procházíme, ale přesto jsou poměrně hezky upravené a tak si to moc užíváme. Slunce nás doslova nabíjí energií. Na samý závěr cesty nacházíme šikovnou lavičku, na kterou se asi na 20 minut usazujeme a nasáváme sluneční paprsky. Zatímco ráno to vypadalo, že je jaro ještě hodně daleko, tak nyní již máme pocit, že se jaro nezadržitelně blíží. Pak již docházíme jen kousek k autu a jedeme domů, kam okolo 19 hodiny dorážíme. Máme za sebou opravdu nádherný víkend.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *