Plechý

Výchozí bod: Nová Pec (740 m) Termín: únor 2017

Po osmi letech opakujeme náš první zimní výstup na Plechý. Tentokrát však trasu obměňujeme. Je to už čtyři roky, co jsme byli na zimní expedici na Šumavu naposledy. Tři roky jsme si museli dát pauzu z důvodu naprostého nedostatku sněhu. Asi globální oteplování, nebo co. Opět vycházíme na vrchol Plechý, nicméně tentokrát zde nestavíme iglú, nicméně pokračujeme dál směrem do Rakouska. Je nádherné počasí a z vrcholu Plechého sledujeme krásné výhledy až na vzdálené Alpy. Na chvíli scházíme ze značené cesty, abychom se na ni po asi hodině opět napojili. Zde si nacházíme hezké místečko na nocování a stavíme iglú. Sníh nemá příliš dobrou konsistenci a nedrží pohromadě. Dost dlouho se nám nedaří udělat kvádry, abychom vůbec se stavbou iglú začali. No zkuste udělat kvádr ze sypkého písku. Po asi půl hodině, kdy už jsme začali být trochu zoufalí, se nám podařilo přijít na způsob, jak kvádry udělat. Zjistili jsme, že způsob, kdy nejprve sněžnicemi udusáme plochu asi 40 m2 a z takto udusaného sněhu se snažíme vykrajovat kvádry, není vždy vhodný. Možná je dokonce obecně nevhodný! Nyní se pro účely vykrajování kvádrů posuneme dále od udusané plochy a po odhrabání vrchní, asi 30 cm vysoké pokrývky sněhu, již krájíme zmrzlé kvádry. Zjišťujeme, že při pokusu udusání vrchní vrstvy sněhu se naruší i spodní zmrzlá vrstva, která pak již nedrží pohromadě. Druhý den ráno vstáváme opět do krásného počasí. Balíme a vydáváme se na cestu. Máme naplánovaný okruh rakouskou částí Šumavy a následný návrat do Nové Peci z druhé strany. Bohužel jako již tradičně scházíme z naplánované cesty a dost dlouho nám trvá, že se zorientujeme. Nakonec se zcela zorientujeme až ve chvíli, kdy docházíme do lyžařského střediska Hochficht, které je narvané k prasknutí lyžaři. To je teda idylka panenské přírody, no fuj! Od původní cesty jsme se odchýlili natolik, že je potřeba naplánovat alternativní cestu zpět do Nové Pece. V jednu chvíli nás ještě napadá varianta vyjetí vlekem na kopec a napojit se na původně plánovanou cestu. Tato varianta naštěstí selže díky neochotě obsluhy, vzít nás nahoru bez lyží. Volíme tedy alternativní cesty a nasazujeme vražedné tempo. Máme před sebou ještě asi 15 kilometrů a čas do tmy se krátí. Nakonec docházíme k autu ještě za světla. Máme za sebou zatím asi nejdelší zimní trasu. Přes „drobném“ zaváhání ji zvládáme celkem v pohodě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.