Roháče III.

Výchozí bod: Liptovský Mikuláš, Žiarska chata (1285 m) Termín: květen 2016

Po 16 letech se domlouváme s Honzou, že se k nám s Martinem přidá na třídenní putování po Roháčích. Já už jsem zde tedy potřetí, Martin myslím asi podesáté. Už to tu známe jako své boty a tak si chceme jen trochu zaskotačit. Během třech dnů absolvujeme řadu krásných výstupů a užíváme si mraky srandy. Významnou postavou našeho výletu se stává místní asi šedesátiletá chatárka, která je však na svůj věk poměrně udržovaná a hlavně po Honzovi hází celé tři dny očka. Chatárka při sebemenším očním či slovním kontaktu s Honzou nad sebou trochu ztrácí kontrolu. V jednu chvíli dokonce laškovně říká Honzovi: „Vždycky, když na mě promluvíte, tak já něco zkazím“. V tu chvíli jako již asi po padesáté propukáme v hurónský smích. Jelikož jsme ubytováni na Žiarské chatě, máme to privilegium vyjet až k chatě, po jinak nepřístupné, asi 3 km dlouhé silnici (samozřejmě do kopce). Naše výjezdy po silnici se nesetkávají s vlídným přijetím ostatních turistů, kteří šlapou po svých. Jejich zlobu určitě umocňuje ještě pražská poznávací značka. Cesta je docela rozmlácená a tak bohužel v jednu chvíli píchneme kolo a já nemám s sebou rezervu. Domlouváme se tedy s chatárem, který nás hodí do Liptovského Mikuláše do autoservisu, kde kupujeme novou pneumatiku. Cestou zpět nabíráme známého našeho chatára, což je velmi nevšední chlápek. Má dlouhé nemyté vlasy, které jsou staženy historicky vypadající čelenkou. Zbytek odění působí také značně omšelým dojmem. S chlápkem se dáváme do řeči a hned v nás vzbuzuje velký zájem. Na naši otázku, zda také chodí po horách odvětí: „Po horách chodí turisté, já tam chodím sekat trávu“. Tato hláška nám přijde neuvěřitelná a chlápek je v naších očích okamžitě hrdina. Je to člověk, který má určitě všechny okolní kopce prochozené, ale proč by se tím chlubil. On tam na ty kopce chodí sekat trávu, to je frajer! Chlápek k nám nasedá do auta a skutečně má s sebou složenou kosu. Chatár ho spolu s námi vyváží zpět na chatu. Cestou si představujeme, co ten člověk asi má všechno za sebou. „Určitě má slezenou nějakou osmitisícovku, prohazuje potichu Martin“. „ Je to frajer, prý tam seká trávu, ha, ha…“ Celá scénka končí v okamžiku, kdy chlápek vystupuje z auta, brousí kosu a začíná kosit trávu před chatou. V tu chvíli si uvědomujeme, že to s tím lezením u něho nebude až tak horké. Chlápek si prostě čas od času přivydělává tím, že kosí trávu u Žiarské chaty a pak se nechá odvézt zpět do údolí a jde na pivo. I takto končí některé klukovské sny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *