Roháče II.

Výchozí bod: Liptovský Mikuláš, Žiarska chata (1285 m) Termín: květen 2014

Po 14 letech se vracíme znovu na místo, kde to všechno začalo, do Roháčů. Opět vyrážíme ve třech, nicméně tentokrát Honzu nahrazuje Lukáš. Když jsme zde byli poprvé, tak byly Lukášovi 4 roky. Teď je mu už 18 let. Člověk se při této úvaze nevyhne pomyšlení na to, jak ten čas letí. Co všechno jsme za těch 14 let vylezli. Za ty roky se z nás stali větrem ošlehaní zkušení horalové, tedy minimálně si vnitřně tento pocit snažíme navodit. Během těch let se proměnila také Žiarská chata, která je nyní zbrusu nově opravená. Jen Martin se nemůže zbavit pocitu, že ztratila své kouzlo. Během třech dnů si opět projdeme známá místa jako Plačtivé, Ostrý Roháč a Volovec.  Počasí nám moc nepřeje, ale tím se nenecháváme rozladit. Trochu nám náladu kazí jen okamžik, kdy přicházíme znaveni k Ťatliakově chatě s očekáváním dobrého jídla a pití. Cestou k chatě se vášnivě dohadujeme, co že si to všechno dáme. Já se moc těším na langoš, na který strhávám také Lukáše. Při příchodu na chatu však zjišťujeme, že je zavřená. Padá pár sprostých slov, ale co se dá dělat. Je to daň za to, že jsme v horách téměř sami. Vždyť je teprve květen a sezóna ještě zdaleka nezačala. Na kopcích se válí ještě zbytky sněhu a teplota se pohybuje jen pár stupňů nad nulou. Cestou z Ťatliakovy chaty na Volovec se spouští průtrž mračen a zvedá se silný vítr, který nás doprovází až na Ostrý Roháč. V pondělí ještě přejíždíme autem o trochu dále a vylézáme na osamocený Sivý Vrch. Cesta se zdá být nekonečná, ale vrcholu zdárně dosahujeme, slézáme zpět do údolí a odjíždíme směr Praha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.