Hochfeiler

Lokalita: Hochfeiler (italsky Gran Pilastro, 3509 m n. m.) je hora v Zillertalských Alpách na rakousko-italské státní hranici. Nachází se asi 22 km severozápadně od města Bruneck a 18 km jihozápadně od městečka Mayrhofen. Rakouská část leží na území spolkové země Tyrolsko, italská na území oblasti Tridentsko-Horní Adiže (provincie Jižní Tyrolsko). Na severních svazích hory se rozkládá ledovec Schlegeiskees, na jižních ledovec Gliderferner a na západních ledovec Weißkarferner. Hochfeiler je nejvyšší horou Zillertalských Alp a zároveň nejvyšším turisticky dostupným místem v Rakousku. Na vrchol lze nejsnáze vystoupit po značených turistických trasách 1A či 1B od chaty Hochfeilerhütte (2710 m n. m.).Výchozí bod: St.Jakob – San Giacomo (1 755 mnm) Vzdálenost z Prahy: 650 km Termín: srpen 2022

Krátce po návratu ze zimní výpravy do Krušných hor již začínáme přemýšlet nad naší letní výpravou. Jelikož máme oba s Martinem naplánované velké výpravy s rodinami (Martin po Itálii a já na západní pobřeží USA), tak již nezbývá moc čas na jarní výpravu a plánujeme tak již rovnou výpravu letní. Letos je přemýšlení nad výpravou trochu těžší než obvykle. V roce 2021 po dlouhých 16 letech nedosahujeme vrcholu při výpravě na nejvyšší kopec Bernských Alp, Finsterarhorn. Naposledy jsme vrcholu nedosáhli v roce 2005 při výstupu na Dachstein, což však byla pouze krátká epizodka, jelikož jsme tentýž vrchol úspěšně zdolali o 2 týdny později, což jsme ještě o pár týdnů později korunovali výstupem na nejvyšší vrchol Evropy Mont Blanc. Po loňském návratu z Bernských Alp dlouze přemítáme nad důvody nedosažení vrcholu a po důkladné analýze vážně přemýšlíme o zopakování výstupu v roce 2022. Jsou zde však určité pochybnosti, které se mísí s určitými úvahami nad ukončením našich výstupů (minimálně těch nad 4 000 mnm), nakonec se domlouváme, že si dáme aspoň jeden odpočinkovější rok a nebudeme tlačit na pilu. Třeba tím získáme novou motivaci pro další roky a možná ještě není všem dnům konec s ohledem na naše alpské čtyřtisícovky. Každopádně se rozhodujeme pro výstup na nejvyšší vrchol Zillertalských Alp, Hochfeiler. Jedná se o kopec s úctyhodnou výškou 3 509 mnm, nicméně technicky by se mělo jednat o poměrně snadný výstup. Hochfeiler je dokonce označovaný za nejvyšší turisticky dostupné místo v Rakousku, což mimo jiné znamená, že je cesta turisticky značená až na vrchol a že pro dosažení vrcholu není potřeba disponovat horolezeckým vybavením, jakým jsou mačky, cepíny či lano. Na druhou stranu po fyzické stránce jde stále o převýšení téměř 2 000 metrů, což není nikdy snadné. Předpověď počasí od pátku do neděle hlásí vydatné deště a tak se opět těšíme, že budeme v horách úplně sami. Na vrchol se dá jít buďto z Rakouska, od nám známého jezera Schlegeis (výstup na Olperer a Grosser Mösseler v roce 2013), nebo z Itálie z vesničky San Giacomo. Výstup z Rakouska na chatu však trvá šílených 11 hodin a tak se rozhodujeme o výstup z Itálie, který se jeví jako mnohem přívětivější pro hochy našeho ražení J

Vyrážíme ve čtvrtek okolo 18 hodiny a okolo 1 hodiny ráno jsme již na místě. Z České republiky jedeme přes Innsbruck a dále Brennerský průsmyk do doliny Val di Vizze, poslední vesničkou na cestě je San Giacomo – Svatý Jakub. Zde nějakou dobu hledáme vhodné místo pro zaparkování, nicméně nakonec najdeme pěkný plácek u silnice a rozhodujeme se, že přespíme v autě.

V pátek vstáváme okolo 7 hodiny a po snídani popojíždíme ještě o kus dále po asfaltce, která zde končí a pokračuje šotolinová cesta Pfitscherjoch Strasse, kde je v jedné z jejích zatáček (ve výšce 1755 m n. m.) parkoviště, odkud již vede značená turistická cesta. Silnička pak dále pokračuje do sedla Pfitscher Joch. Jako vždy přebalujeme batohy a převlékáme se. Snad poprvé se mi podaří dodržet předsevzetí a sbalit do batohu opravdu jen to nejnutnější. Zejména jídla si beru opravdu málo. Opět máme na chatě polopenzi a většinu jídla stejně nosím pravidelně zpět do údolí. Nyní si balím v podstatě jen sušenky a čokoládu, teda pouze kvalitní potraviny J Oblečení mám sice opět víc než dost, ale i tak je tentokrát batoh lehčí než obvykle a výstup je hned veselejší. Kolem půl deváté již vyrážíme od auta. Nejprve jdeme lesem, překračujeme přes mostík přes potok Oberborgabach, který je zásobován hlavně ledovci Hochferner a Briesferner. Po několika stech výškových metrech již les mizí a my pokračujeme dále přes alpské louky, za kterými se již tyčí první vrcholy. Později mizí i louky a my stoupáme pomalu nahoru po štěrkové cestičce. Cesta je pohodlná, počasí je téměř ideální. Po dešti zatím ani památky. Máme velmi slušné tempo a téměř neodpočíváme. Po 13 hodině již přicházíme na chatu Hochfeilerhütte, která leží ve výšce 2 710 mnm. Časově se shodujeme s ukazateli času na cedulích, což je vždy přijemné zjištění (i když se nám to jen málokdy poštěstí). Ubytováváme se, a okamžitě si objednáváme knedlíčkovou polévku a pivo, která v nás jen zasyčí. Asi po hodině začíná konečně pršet, což už nám ale moc nevadí a přesouváme se dovnitř, kde si postupně dáváme dalších několik piv. Chata je téměř plná, takže se ukazuje, že jsme tentokrát nebyli jediní, kteří nevěřili v pesimistickou předpověď počasí (a nebo, kteří v ní věřili a těšili se, že budou v horách sami). Až do večeře hrajeme karty. Když se pořádně nadlábneme, tak v hraní pokračujeme. Martinovi se až podezřele daří a poráží mě po velmi dlouhé době rozdílem třídy. Náladu mi naštěstí průběžně zvedají pohledy na pohledné servírky J Okolo 23 hodiny již razíme do hajan, abychom byli fit na sobotní výstup na vrchol.

V sobotu vstáváme až okolo šesté hodiny, jelikož výstup na vrchol by měl trvat jen nějaké 3-4 hodiny. Z chaty vyrážíme, po vydatné snídani, okolo půl osmé. Na vrchol jde s námi dalších asi 20 lidí v několika skupinkách, tedy víceméně celé osazenstvo chaty. Počasí je dobré, cesta je technicky snadná a orientace bezproblémová. Jedná se skutečně o naprosto pohodový výstup. Cestou nejsou ani žádné sněhové pasáže, o kterých jsme četli v několika článcích na internetu. Potvrzuje se tak, že mačky skutečně nejsou potřeba (což však asi nemusí platit vždy). Ve svižném tempu dorážíme již v 10 hodin na vrchol Hochfeiler. Kocháme se výhledy, fotíme se a svačíme. Vrchol je bohužel obsypaný lidmi a tak musíme čekat asi 20 minut než se nám podaří udělat vrcholovou fotku s křížem. Za stále dobrého počasí sestupujeme opět ve svižném tempu zpět na chatu, kde jsme již okolo poledne. V podstatě by nebyl problém se sebrat a dojít zpět až do údolí a jet zpět domů, ale rozhodujeme se nespěchat a udělat si odpočinkové odpoledne. Vždyť není kam spěchat. Doma nám nic neuteče a tady je tak krásně! Dáváme si opět knedlíčkovou polévku a pivo. Výstup máme za sebou a tak si celé odpoledne fakt moc užíváme. Hrajeme opět karty, ve kterých naštěstí vracím Martinovi porážku z předešlého dne. Odpoledne přichází opět déšť, který ale sledujeme z tepla chaty. Po dobré večeři a několika dalších pivech jdeme opět okolo 23 hodiny spát.

V neděli po snídani již vyrážíme pouze na cestu do údolí. K autu dorážíme již okolo 10 hodiny a po pohodové cestě autem dorážíme okolo 18 hodiny do Prahy. Po všech stránkách se jednalo o naprosto pohodovou výpravu. Po loňské vypjaté výpravě na Finsterarhorn se Hochfeiler ukázal jako skvělá volba. Užili jsme si naprosto pohodový prodloužený víkend v Alpách, plný srandy a bez psychického vypětí, které sice k našim výstupům neodlučně patří, ale čas od času se bez něj obejdeme. Věřím, že tento odpočinkový rok přispěje k tomu, že najdeme další motivaci pro budoucí výpravy

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *